Vendula Krejčí

Moje cesta

jak jsem se dostala k fotografování a co bylo náplní mého života ještě před ním 

Pořídit si zrcadlovku ve mně dřímalo dlouho, tuším někdy od střední školy. Stalo se tak ale až roku 2015, kdy jsem absolvovala svůj první celodenní kurz focení ve Zlíně, odkud jsem si hrdě vezla svůj první pořádný foťák. Ale to předbíhám….

Vystudovala jsem obor Informační management na VUT v Brně. Nebyla jsem nikdy moc pilný student, většinou to byl spíš boj o kredity. Hlavně jsem zkoušky potřebovala co nejrychleji, abych pak zbytek prázdnin mohla trávit u ségry v Kanadě, kam jsem za ní poctivě jezdila jak v létě, tak v zimě.
Procestovaly jsme spolu kus Kanady, potkaly pár medvědů a zažily pár týdnů bez signálu. Jindy jsme zase poznávaly krásu Los Angeles, hrály poker ve Vegas, nebo se jen toulaly po ulicích Vancouveru, Seattlu nebo třeba San Diega.
Cestovní horečka mi vydržela asi ještě rok po ukončení studia, kdy jsem potkala svého dnes už manžela, tatínka našich dvou krásných dětí – Marušky a Honzíka.
V roce 2016 jsem se vdala a líbánky na Havaji tak nějak dočasně ukončily moji cestovní kariéru. V roce 2017 se nám narodila dcera, tehdy jsem poprvé zkusila vyfotit týdenní miminko a hrozně mě překvapilo, jak moc mě tenhle druh focení časem pohltil…

Miluji přírodu a trávím v ní skoro všechen volný čas. To je i důvodem, proč nejčastěji fotím právě v přírodě, kde se cítím naprosto osvobozená od všech starostí a špatných myšlenek. Jsem otevřená, upřímná, tak trochu roztržitá... 

Focením také pomáhám! Od roku 2015 jsem Dobrým andělem a z každého focení posílám část zisku na tuto nadaci, ta pomáhá rodinám, které se ocitly v těžké situaci.